om yoga studio

Jógoví mistři zcela oprávněně považují jógu za nejlepší psychoanatomii, jaká kdy vznikla pro tělesné, mentální, intelektuální a duševní blaho člověka - dítěte.

Zatím jediný známý rukopis jógy nese název Bálajógapradípika, což znamená Kahan (osvětlující základy) jógy (způsobem, jenž je přístupný) dětem, čili Jóga pro děti. Rukopis byl náhodně objeven na jaře roku 1980 v jeskynní knihovně džinistických mnichů v Džódhpuru  v indickém státě Rádžasthánu. Tvoří ho osmnáct úzkých palmových listů popsaných po obou stranách úhledným písmem. Jazyk textu je sanskrt, stará indičtina. O autorovi kahanu nevíme nic víc, než že se jmenoval Jógalinga..

Podle Mahešvaránandy jóga vychází z vnitřních potřeb dítěte a pomáhá mu odstraňovat problémy a komplexy. Umožňuje dítěti rozvíjet přirozeným a nenásilným způsobem - harmonicky - všechny složky jeho osobnosti v plné míře a po všech stránkách.

Období dětského věku je obdobím rozvíjení motoriky. Je to velmi závažný časový úsek ve vývoji páteře dítěte a s tím souvisí i návyk a úroveň správného držení těla, což je rozhodující pro budoucí zdatnost a výkonnost. Pro děti školního věku je charakteristická všestranná pohyblivost, aktivita, živost a radost z pohybu, kterou dokazují zájem o pohybovou výchovu a sport.

Děti jsou jiné než dospělí. Je třeba jim dopřát jejich dětský svět, tedy i cvičení jógy tomuto světu přizpůsobit. U dětí nepoužíváme indické názvy ásan, ale pojmenováváme je pro ně česky. Také popisy cvičení přizpůsobujeme dětskému myšlení. S dětmi cvičíme bez výdrží a vyvarujeme se krajním polohám. Cvičení může být dynamičtější než u dospělých. Délku cvičení se snažíme přizpůsobit zájmu dítěte. Cvičební hodina musí být co nejpestřejší, kreativní a zajímavá. Na začátku každé lekce by neměla chybět motivace. Snažíme se co nejvíce využít bujné představivosti dětí. Při cvičení s dětmi se vyhýbáme abstraktnímu vyjadřování, mělo by probíhat formou hry. Též relaxace u dětí je odlišná. Vše se snažíme připodobnit pohádkovému dětskému světu.

V Indii se s dětmi začíná cvičit až kolem 8. a 9. roku dítěte, kdy je ukončen vývin plicních sklípků (tedy úplné vyvinutí plic). Do té doby byl dětský dech rychlejší a povrchový.

V dětské józe je nutné vybírat taková cvičení, která děti používají nevědomky při hře - rozvíjet dětskou přirozenost. Musíme děti vést, dávat jim přesné pokyny, aby nemusely přemýšlet. Jsou zvyklé poslouchat. Nejlepší je nejprve názorná ukázka, jelikož děti rády napodobují a poté společné cvičení. Vhodné je kombinovat cvičení s příběhem, jelikož děti to pak více baví a lépe vše pochopí. Z příběhu vždy vyplývá nějaké ponaučení, na které lze navázat rozhovor ve smyslu, jak děti příběh pochopily. Dobré je si udělat schéma, však improvizovat - neustále reagovat na různé situace, individualitu dětí.

Měli bychom se úplně vyvarovat silovým cvičením, záklonům, cvikům s tvrdými dopady, stoji rozkročnému a chůzi po vnitřní straně chodidel. Nepracujeme s jednotlivými klouby, nenecháme děti příliš dlouho působit na konkrétní část těla!

Děti mají větší potřebu pohybu než dospělí. Je tedy přirozené, že v józe pro děti je více dynamických cvičení než v józe pro dospělé. Pokud zařazujeme výdrže, jsou kratší. Cviky s obrácenou polohou hlavy se dětem před pubertou nedoporučují. Žádné dítě by nemělo být vystaveno fyzické činnosti náhle. Zátěž se musí postupně zvyšovat, aby se organismus dítěte mohl adaptovat.